Pět otázek pro Jakuba Křelinu
1. Mohl by ses nám na úvod stručně představit jako osobnost a básník?
Mé jméno je Jakub Křelina a jsem student historie na Univerzitě Karlově a též i básník, který se ve své básnické tvorbě inspiruje historickými, náboženskými, či vlasteneckými proudy. Podle mého jsou tyto proudy nutné k udržení kulturního statutu u každé lidské bytosti.
2. Máš v životě nebo ve své tvorbě nějaký vzor?
Ve své tvorbě mám množství literárních zdrojů, mezi které bych zmínil tvorbu významného renesančního humanisty a básníka Danta Alighieri, jenž mě uchvátil svým putováním v Božské Komedii. Právě od něj jsem získal myšlenku, že by básník měl mít ve svém díle jakousi cestu, která provede člověka peklem, očistcem a rájem, neboť každý čtenář se před katarzí z díla může stát samotným Dantem, protože v tom vězí to pravé magické umění celé poezie.
3. Jaká bude tvá úloha v projektu Slované v obrazech a poezii a proč jsi se k němu rozhodl připojit?
Na tomto díle se budu primárně podílet jako básník, který díky svým veršům oživí důležité národní prvky a znaky jednotlivých slovanských národů. Když už jsem zmínil slovanství jako takové, musím upozornit na to, že jeho význam je pro nás velmi důležitý, neboť se dnes během nové doby vytrácí jeho skutečný význam, ke ketrému bych se chtěl spolu s autorem textů a ilustrací umělcem Janem Hachranem, s nímž již spolupracuji od své první básnické sbírky Poezie, navrátit. K tomuto projektu mě táhne má velká láska k podstatě samotné historie, jež byla utvářená řadou změn a vlivů, mezi které v naší zemi patří i slovanství.
4. Co pro Tebe znamenají nebo jak obecně vnímáš pojmy jako slovanství, hrdost, tradice, identita?
Pokud bych se měl vyjádřit nad hodnotnou slovanství, vyšlo by mi na prvním místě uvědomění v jednotě jazyka, ale zároveň i kultury, která se pojí ze základy našich náboženských kořenů a literárních památek. Musíme se zamyslet také nad důležitostí vzájemného vztahu, jenž se dneska pomalu ztrácí a bohužel mění na pouhý historický pojem, což mě však přivádí k faktu, že je nutné nezapomínat, stále realisticky vnímat a poznávat vzájemné podobnosti, neboť každý z nás má v sobě krev našich slovanských předků, která by měla proudit. Nemělo by se stavět fiktivní zdivo mezi našimi národy, ke kterým nás poutá již zažité a prastaré pouto.
5. Připravuješ v nejbližší době nějaké básnické čtení?
Jistě připravuji, protože vnímám básnické čtení jako nejlepší možnost literární propagace. A nejenom to, neboť během něhož můžu získat i bohatou odezvu posluchačů a zároveň mám šanci poznat nové umělecké tváře. Avšak co je pro mě nejdůležitějí, je předat ostatním nezapomenutelný zážitek, neboť i básník je vlastně takovým lékařem duší, které čekají na nutnou dávku pohlazení, aby se mohli posunout dále v čase.
